Je léto. A já nevím proč, ale vždy když je venku hezky, si vzpomenu na Béďu. Tolika jsem s ním vytrpěl, tolika zažil, a už je to jářku, mno, několik let co odešel do psího nebe. Malá ale opravdu krátká vzpomínka v pidi videu, následuje hned na konci tohoto článku.

,,Tak to se musí rozhodně smazart" řekl Roy a chystal se zmačknout delete. Byl jsem rychlejší, Roye shodil ze stolu, a rázným štěkotem jsem mu štěkl. ,,Blázníš? To je historická událost, stará tři roky. Ještě doba, kdy jsem na tebe měl. A teď mám na tebe taky, jsi už starý, koukni se na sebe pořád spíš, chodím ti užírat žrádlo z misky, ani o tom nevíš. Ne, to kvideo zveřejníme. A tak jsem ho zveřejnil.

Po smrti paničky, nebyl blog prakticky aktualizovaný. Přišel na to syn našeho pána Tenisák, který přinesl snad tisíce fotek, a s nápadem, naskenovat fotky a hodit je do blogu. Mimochodem, Tenisák to udělal na svém blogu taky.  Zde se můžete kouknout klik. Jen bych si nebyl jistý tím názvem, tedy hlavně slovem HEZKÉHO.

Čas od času se stává, že my, psi, co spolu chodíme po nábřeží, se nepohodneme. Například jako dnes. Fiflena si přinesla mičudu, který našla ve špajzu u Lórenky, když tam byla s paničkou na návštěvě, a po vzoru Bédi šly krást granule. Lórenka si toho pochopitelně všimla, a tak začala blafat, že Fiflena je zlodějka.  Fiflena se začala bránit, že ona tedy jako zlodějka není, a že jí zakousne. Hloupé feny, odbarvené, se do sebe pustily. Jejich paničky vřískají, my se bavíme, a v tom všem se přižene Bulík, ,který si všimne míčku. "To je můj míček, jak já ho hledal" radostně poskočil Bulík, a mičuda skončil v jeho tlamě.

"Tak kdo je tady zloděj, he?!" řekla Fiflena. A bylo to.

Kdysi jsem Vám říkal, už ani nevím, kde přesně to bylo, že nemám rád párek. Ale šunkofleky, ty si dám, hrozně rád. Jden s největších problémů je, že šunkofleky , tedy dobré šunkofleky, uměla naše panička, která pořád leží v nemocnici. Páníček je neumí. Vždy je připálil, přesolil, nebo nebyly tak dobré, jak by správné šunkofleky měly být. Nadešel tedy čas uveřejnit na webu žádost, kdo, kdy, jak udělá móóc dobré šunkofleky, a obdaří jimi nás psy. Tedy mě a Royje.

My psi, co spolu  chodíme po nábřeží, jsme si nedávno povídali o tom, který psi jsou nejhloupější, a kteří psi jsou nejlepší na světě. Svorně jsme se, což dokazuje video, shodli na hlupákách, tedy těch, co zachytila toulavá kamera. Horší to však bylo ve shodě s nejlepším psem. Bulík tvrdí, že je to on, Knápek zase, že jako on, a Tygřík, vejtaha - darmo mluvit. Všichni ale přeci ví, že jsme

Nevím jestli jste si toho všimli, ale venku je hróózné horko. Prostě hrůza, no. Z Roje začíná být starý murou,

My psi, co spolu chodíme po nábřeží, jsme se nedávno domluvili, že lepší než toto, bude tamto. Je to celkem logické.Zatím co já jsem teď u počítače, Roy se kouká na televizi, kde běží Bílý Tesák, a vzpomíná, jak on v mládí byl taky tak statečný. To se mi však nechce věřit,

Mluvili jsme s paničkou.

                Dneska si u nás páníček šplhnul.  Jak jsme vám už psali, máme paničku v nemocnici a moc se nám po ní stýská. Dneska jsme jí viděli a dokonce si s ní povídali. Páníček přepnul mobil na hlasitý hovor a na my po dlouhé době jsme paničku slyšeli a také viděli na displeji telefonu. Pořádně jsem nerozuměl co nám říkala, protože Megan na ní štěkal a chtěl, aby z mobilu vylezla. Než se uklidnil tak si to páničci všechno pověděli a hovor ukončili. Megan potom ještě dlouho přemýšlel nad tím, jak se panička do mobilu dostala. Když se páníček nedíval, tak mobil očichával a vrtěl hlavou, že tam paničku necíctí. Já mu to nerozmlouval, protože jsem se s ním nechtěl hádat. Využil jsem toho, že Megan byl nepozorný a celý zadumaný a skočil jsem páníčkovi do klína a nechal se hladit. To se mi málo kdy povede, protože Megan mě většinou předběhne a do klína nepustí.

                                                            Zdraví váš Roy

Máme těžké období

Stala se strašná věc. Paničku máme už 14 dní v nemocnici. Páníček nám říkal, že jí operovali zadní tlapičku. Zůstali jsme sami s páníčkem a to je ten malér. Páníček je hodný, stará se o nás, chodí s námi na procházky, každý den nás češe, ale jako správný chlap neumí vařit. Sám dlabe chleba s něčím, rohlík s něčím jiným, ale pořádné jídlo jako jsou naše oblíbené šunkofleky to neumí. Představte si, že už více než čtrnáct dní jíme jenom granule. Ráno Pedigrín, večer pro změnu Friskies. Někdy je pořadí obrácené. V televizi občas vidíme, jak si nějaký hafan pochutnává na granulích a tváři se, že mu to chutná, ale my mu nevěříme.  Roy říká, že ho asi právě propustili z hladomorny a granulemi zahání na poslední chvíli smrt hladem. Za normálních okolností by se slušný pes k takové reklamní hanebnosti nepropůjčil. Už se moc těšíme, až se paničce uzdraví tlapička,